Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Tomáš Zahradníček: Na vstup do dějin myslete včas!

[MF Dnes, 9.7.2008, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Lidé dnes zanedbávají přípravy na posmrtný život. Kdo si zaživa zajistí výzdobu náhrobku? Dá se portrétovat? Urovná si papíry? Spolehnout se na pozůstalé bývá neodčinitelná chyba, jíž by se měl každý kandidát na vstup do dějin vyvarovat. Mám jako příležitostný archivář čerstvé zkušenosti s tím, jak neuspořádané dědictví zanechávají naši současníci. Vedly mě k sestavení přehledného návodu, jak v této věci postupovat.

Věc se týká – no vlastně vás všech. Na titulní list české historie se nevejdeme, ale místečko někde uvnitř si díky vhodné přípravě může zajistit každý, kdo svým působením píše dějiny mateřské školy, fotbalového klubu nebo jen předznamenává osudy vlastního potomstva.

První a nejdůležitější poučka zní, že pozůstalost musí být svým rozsahem úměrná významu zesnulého. V dnešní záplavě papírů se může snadno stát, že šofér nebo uklízečka po sobě zanechají plný dům listin, které však rychle skončí v popelnici. Nelze od pozůstalých žádat, aby si vzali půlroční volno a sami je roztřídili.

Odhadnout vlastní význam je věc ošidná. Člověk nezkušený, který si chystá pozůstalost poprvé, může vzít jako východisko následující přehled; osvědčenou množstevní jednotkou je dobře zaplněná a pečlivě zabalená bedna od banánů.

Jednu bednu ať zanechají lidé žijící malé životy, které v budoucnu budou zajímat hlavně potomstvo. Nejvýše dvě bedny by měly vystačit lidem veřejně činným v regionálním měřítku a také druholigovým politikům, vědcům a umělcům. Tři bedny tvoří přiměřenou pozůstalost po lidech významných, podstatně ovlivňujících svůj obor v celostátním měřítku. Plné čtyři bedny ať zůstanou po osobnostech, jejichž působení podstatně přesahuje hranice země. Pět beden si mohou dovolit po sobě zanechat nositelé Nobelovy ceny.

Kdo nechá víc, nechá příliš.

Teď k obsahu. Hlavně ať je osobitý a různorodý. Neplňte bedny zápisy ze schůzí, diplomy, pozvánkami na recepce a státními vyznamenáními. Chcete-li mermomocí uchovat oficiální dokument, opatřete ho před uložením do pozůstalosti výmluvným komentářem. Šetřete s výstřižky z tisku.

Napište rukou několik dopisů, v nichž podrobně a působivě vylíčíte všechno podstatné, co by o vás měla historie vědět. Adresujte je svému fanklubu, prezidentské kanceláři a starostovi. Před odesláním pořiďte xerokopie na kvalitní papír o vysoké gramáži, jednu pošlete obecnímu kronikáři, další uschovejte. Veďte si zápisník a zapisujte do něho veselé historky ze života a drby. Historie miluje deníky a drby. Pište tak, aby rukopis přečetli lidé za sto let! Šváby po vás nikdo louskat nebude.

Vyberte dvacet kvalitních fotografií z různých dob a prostředí, na nichž jste pěkně vyportrétováni. Na školních tablech a společných fotografiích účastníků kongresu vás nenajdou. Vybrané opatřete dobře čitelnými popisky a přesnou datací, kterou si klidně můžete vymyslet. Vypadáteli na některé příšerně, obraťte se na nejbližší grafické studio. Výsledek nechte zvětšit do formátu A4 na kvalitní a trvanlivý fotopapír, digitálním zálohám nedůvěřujte.

Pro ozvláštnění se sluší v pozůstalosti zachovat několik anonymů, pokutu za parkování a rozsudek ve věci opravy plotu. Ať potomstvo vidí, že i v jedenadvacátém století lidé chodili po zemi.

Všechny listy v uspořádané pozůstalosti tužkou očíslujte a vyhotovte seznam písemností, čímž pozůstalým znesnadníte cenzuru a filatelistům loupež z vášně. Kopii inventáře pošlete příslušnému archivu a zajistěte, aby včas dostal oznámení o vašem úmrtí.

A můžete se těšit, že váš posmrtný život bude ještě radostnější a úspěšnější než ten pozemský.





Zpět