Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Tomáš Zahradníček: Fixování značky podle Paroubka

[MF Dnes, 18.2.2009, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Za dvacet let už si mohli sociální demokraté zvyknout, že v novinách nemají pořádné zastání. Dělba práce je známá. Naprostá většina tisku sociální demokraty kritizuje a ČSSD to vůbec nepřekáží. Naopak, dává jí to křídla, strana mohutní, vyhrává volby.

Za kritickou pozornost se odvděčuje mediologickými postřehy svých představitelů. Miloš Zeman kdysi označil novináře za idioty a kritická média za žumpu. Na tomto základním stanovisku sociální demokracie se nic nemění, i když se vracívá v uhlazenější podobě.

Předseda ČSSD Jiří Paroubek se o víkendu pochválil za výsledky „permanentní volební kampaně“, jež se stala základem politiky sociální demokracie pod jeho vedením. Sám ho charakterizoval jako „manažerské řízení“. Nastínil přitom sjezdovým delegátům jeho zásadu, jíž je „pragmatická volba politických témat a jejich průběžné testování“. Podařilo se mu v Lidovém domě „implementovat nejmodernější prvky a principy politického marketingu“, čímž se zlepšilo „pozitivní fixování značky (image)“ sociální demokracie ve všech významných segmentech politického trhu. Ve straně naplno propukla doba manažerská a projev předsedy ovládl slovník dosud slýchaný na školení prodejců.

V manažerské éře sociální demokracie dostává novou podobu také vztah k tisku. Ten je pro vedoucího odbytu nosičem reklamy. Nic víc a nic méně: noviny můžete rozstříhat na jednotlivé texty a rozdělit je na hromádky podle toho, zda jednotlivé články firmě napomáhají, nebo jí škodí. Živí se tím spousta lidí, kteří si koupili dlouhé nůžky.

Z rozboru příslušných hromádek vychází, že zatímco v české společnosti probíhá „posun doleva“, tisk ho nenásleduje. Naopak, snaží se ho brzdit.

Manažerské řešení takového problému v podání Jiřího Paroubka sledujeme už delší čas. Prvního v měsíci se podává deset trestních oznámení, každé úterý se rozesílají sebevědomá a ve čtvrtek výhrůžná poselství. Až partner změkne, můžeme si s ním v klidu sednout a promluvit si jako lidi.

Sociální demokracie má s tiskem potíže od okamžiku své obnovy. Podoba většiny dnešních politických novin a časopisů se zformovala brzy po převratu jako tisk podporující nový režim. Nejprve Občanské fórum a jím prováděné reformy, později nástupnickou ODS. ČSSD pod vedením Miloše Zemana nastupovala do útoku jako kritik veškerého počínání. V tisku převládal názor, že reformy a reformní vládu je třeba proti nástupu sílící populistické opozice bránit. ČSSD ve volbách uspěla vší novinářské výmluvnosti navzdory.

Od ustavení Topolánkovy vlády čelí Jiří Paroubek stejnému problému jako kdysi Miloš Zeman. Zdánlivě proti vší logice se „hlídací pes“ soustředí víc na počínání opozice než na vládu, kritičtěji přistupuje k plánům zaznívajícím z opozičních lavic než ke zcela konkrétnímu konání vlády v úřadech.

Nová generace sociálnědemokratické inteligence, jejíž nástup předseda ohlásil a která má tento stav změnit, je zatím málo slyšet. Pánové s dlouhými nůžkami odměřují hromádky a opoziční vůdci se čílí, hovoří manažerským slovníkem o idiotech. Upozorňují, že hodina jejich nástupu do úřadů se blíží, a naznačují, že korupci stačí řádně vyšetřit.

Není tu však žádný obchodní spor řešitelný manažerskými postupy. Vysvětlení neobvyklého úkazu je prosté: stará koalice z počátku devadesátých let ještě chvílemi drží pohromadě. Už to dávno nejsou kamarádské vztahy jako v dobách Občanského fóra, kdy se z redakcí chodilo do vládních funkcí a zpět. Ale zůstalo společné východisko i jistý pocit sounáležitosti, které se v poslední době obnovují zejména četbou projevů Jiřího Paroubka.





Zpět