Muzeum České Sibiře - regionální internetová knihovna a digitální archiv
Úvod Obec Miličín Obce a lokality Knihovna Pohlednice Příroda


Tomáš Zahradníček: Máchův hrad nespatřený

[MF Dnes, 24.11.2010, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Na malebné zřícenině hradu Borotína visí od roku 1936 pamětní deska připomínající návštěvu Karla Hynka Máchy. Odkazuje na ni každý podrobnější historický místopis kraje, stejně jako legendy turistických map. Bude třeba je opravit. V posledním čísle vlastivědného časopisu Pod Blaníkem uveřejnil Pavel Schafferhans článek, v němž doložil, že básník na Borotíně nikdy nebyl.

Kdo jste si minulý týden u příležitosti dvoustého výročí Máchova narození osvěžovali jeho životopis, nejspíš si vzpomenete, že jezdíval na prázdniny do Měšetic, vesničky na dohled od Sedlce-Prčice, kde se narodil básníkův otec. S přáteli odtud podnikal vycházky do okolí, rádi navštěvovali zříceninu hrádku Zvěřinec na západním hřebenu uzavírajícím sedleckou kotlinu, kam se dá z Měšetic vypravit na příjemnou procházku. Na Zvěřinci toho moc k vidění není, žádné staré hradby a monumentální věže, jen doširoka rozsypané kamení z dávno rozpadlých zdí a nádherný výhled do kraje.

K Máchovým prázdninovým přátelům patřil o dva roky mladší student filozofie Norbert Antonín Vlasák, který trávil léto u rodičů v Prčici. Pozdější dlouholetý farář na poutnímHrádku u Vlašimi a jeden ze zakladatelů historické vlastivědy přežil svého přítele o 65 roků. Dočkal se Máchova uctívání jako prvního umělce moderní české literatury a ke stáru sepsal vzpomínku na společné prázdniny, z nichž dodnes vychází máchovská literatura.

V létě 1936 se připomínalo sto let od Máchova úmrtí a k mnoha celostátním akcím se připojily také regionální oslavy. Na Zvěřinci byla za účasti místní honorace odhalena deska s nápisem: „Zde dlíval a sny své spřádal K. H. Mácha, pěvec Máje, student z Měšetic.“ A na nedalekém Borotíně druhá: „Na paměť návštěvy Karla Hynka Máchy na Borotíně r. 1829. Zasazeno r. 1936 u příležitosti 100. výročí básníkovy smrti.“

Když se přiblížilo letošní Máchovo jubileum, usmyslel si Pavel Schafferhans, amatérský historik publikující příspěvky k dějinám borotínského hradu, že si shromáždí doklady o Máchově návštěvě na Borotíně. S překvapením zjistil, že vlastně žádné nejsou. Pořadatelé máchovské oslavy v roce 1936 se jako důkazem zaštiťovali Vlasákovými vzpomínkami, jenže v nich se v obou verzích vydaných za autorova života mluví jen a pouze o Zvěřinci.

První zmínka o Máchově návštěvě Borotína se podle Schafferhansova zjištění objevila až v roce 1914. V táborském týdeníku Český jih, který tehdy přetiskl Vlasákovu vzpomínku s pozoruhodnou chybou. K popisu výletů na Zvěřinec tu zásahem neznámého editora přibyla věta: „Druhý den vydali jsme se na starý zámek borotínský.“ Tak vznikl první, jediný a falešný důkaz oMáchově návštěvě hradu.

Kdo se mohl dopustit takové chyby - nebo snad podvrhu? V roce 1914, vykládá dále Pavel Schafferhans, patřil k zavedeným přispěvatelům Českého jihu učitel Roman Cikhart, pozdější hlavní pořadatel máchovských slavností na hradě Borotíně. Právě jeho je třeba pokládat za pravděpodobného pachatele. Cikhart, pocházející zmlynářského rodu hospodařícího přímo pod borotínským hradem, přitom nebyl žádný šantala. Už od studentských let platil za mimořádný talent a brzy i za autoritu jihočeské vlastivědy. Když v roce 1957 zemřel, loučily se s ním odborné časopisy jako s „pečlivým historiografem“, po němž zůstaly stovky dodnes citovaných studií. Těžko rozsoudit, zda se dopustil vědomého podvodu, nebo zda oklamal i sám sebe, v Máchovu návštěvu uvěřil a doredigoval ji do pramene jaksi mimoděk. Připustil bych, že i to se ve svatém vytržení může stát.

Každopádně Borotín, jak přesvědčivě doložil Pavel Schafferhans, je třeba pokládat za hrad Máchou nespatřený. Básníkova škoda. Takmalebnou zříceninu na skalním ostrohu nad rybníkem napájejícím někdejší mlýn Cikhartových člověk nevidí každý den.





Zpět